Vyslovili jsme ortel nad svobodou slova

Ne že by sledování soutěže Český slavík patřilo do TOP10 priorit mého života. Hudebně jsem takový břídil a antitalent, že s vynaložením všech sil tak tak rozeznám Gotta od Bílé. (Tedy aspoň myslím, že si je nepletu.)

A přece nešlo letošního Slavíka nezaznamenat, měl-li tedy dotyčný aspoň elementární zájem o život kolem nás. Prostě si nešlo nevšimnout, jaký poprask se strhnul okolo jednoho z oceněných. Stříbrná skupina Ortel, zdá se, má snad jen odpůrce či fandy, ale nic mezi tím. A ti se do sebe následně pustili s plnou parádou.

Pro jedny je Ortel kontroverzní skupina, která ve svých textech podněcuje nenávist a vystupuje proti menšinám. Pro druhé je zase poslem pravdy, který se nebojí vyslovit nahlas to, co si mnozí myslí. Pro první jsou texty skupiny daleko za hranou vkusu, pro druhé vyjádřením vlastním pocitů.

Až potud mě diskuse nechávala celkem chladnou, pořád to nemělo ty správné grády. Zábava ovšem nastala před třemi dny – v okamžiku, kdy několik spisovatelů sdružených v Asociaci spisovatelů vydalo výzvu, v níž vyzvali sponzora Českého slavíky, společnost Karlovarské minerální vody, aby se od výsledků soutěže distancovala. A přidávají mezi řádky i jakýsi skrytý náznak výhružky, že by mohli bojkotovat další soutěž, totiž nejznámější českou literární soutěž Magnesia Litera, kterou Karlovarské minerální vody taktéž sponzorují.

Jistě, můžeme to chápat jako názor několika soukromých osob vyjádřený vůči soukromé firmě. Ale nemohu si pomoci, v tomto případě má celá věc už poněkud jiný nádech. Už jen to, že signatáři výzvy „upozorňují“, že jsou členy Asociace spisovatelů, nutně musí ve veřejnosti vzbuzovat dojem, že nějaká skutečně velká a státem zaštítěná autorita se snaží dbát o právní čistotu kulturního prostředí. Bez ohledu na to, zda je tento dojem jen falešný, anebo správný. Jakmile se někdo, kdo říká svůj názor, začne ohánět nějakou profesní organizací, jakmile si začne dokonce svůj názor vynucovat hrozbou, pak se tomu začíná říkat nátlak. A pokud se nátlak týká svobody slova, pak se takovému nátlaku říká pokus o cenzuru.

Ano, máme tu opět po 26 letech pokus o cenzuru v pravém slova smyslu. Kuriózní je, že se o ni pokoušejí ti, kdo sami vládnou perem a slovem. Pravda, moc mě netrápí, že by skupinka lidí mohla Magnesii Literu bojkotovat. Vlastně to u mne vyvolává trochu pobavený úsměv. Spolu s manželem Vladimírem Pikorou totiž jsem držitelkou Magnesie Litery a to v té jediné (a pro mě nejzajímavější) kategorii, ve které hlasují čtenáři. Podobně jako v Českém slavíkovi hlasují posluchači. A podobně jako někteří umělci byli úspěchem Ortelu u posluchačů pobouřeni, tak byli pobouřeni i někteří profesionální umělci úspěchem naší knihy u čtenářů. Zjevně čtenáře, v drtivé většině vysokoškolsky vzdělané, považovali za stádečko hňupů, ale sami sebe za arb