SVĚT SE PODIVNĚ POMÁTL

Markéta Šichtařová (40) je česká ekonomka a autorka mnoha knih, které napsala sama nebo se svým manželem, ekonomem Vladimírem Pikorou. Kdo je dnes bohatý a zda je ekonomicky lepší přijít na svět jako kluk nebo holka? Rozhovor vznikal po emailu, jen pár dní po narození jejich pátého potomka.

 

– Co vás osobně v poslední době nejvíc zvedlo ze židle?

 

Ale víte, že si ani nějak nemohu vzpomenout? Je jsem vlastně veskrze celkem mírná a hned tak něco mě nevytočí. Nejčastěji mě asi vytáčí průpovídky mého manžela. Nebo naše všude čurající štěně. A před 5 minutami mě hodně vytočil náš bernardýn – připravila jsem synovi oběd, než se vrátil ze školy. A než jsem se stačila otočit, řízek byl pryč a pes se spokojeně olizoval. Moc nechybělo, abych o něj přerazila vařečku.

 

  • Mířila jsem spíš k něčemu vážnějšímu, o čem se posledních několik týdnů hodně mluví: O progresivním zdanění, které navrhla ČSSD. Jako nejbohatší skupinu, kterou by čekalo nejvyšší zdanění, určili lidé s příjmy padesát tisíc a víc, což je například oproti Německu plat nejobyčejnějšího dělníka. Když je u nás ta zdánlivě bohatá skupina vlastně chudá oproti Západu, jak jsme tedy podle vás vlastně na tom?

 

Jako země jsme skutečně všichni relativně „chudí“ prostě proto, že u nás máme velmi nízké průměrné příjmy na hlavu. Může za to mnoho důvodů – já bych ale vypíchla zejména dva. V devadesátých letech jsme byli celkem dobře nastartovaní. Pak se ale mnohé zlomilo, a do značné míry za to mohla psychologie. Respektive psychologie, kterou mohutně podporovala zaprvé vláda, zadruhé Česká národní banka (ČNB).

Vláda totiž přijala postoj, že musíme například investičními pobídkami bojovat doslova o každou zahraniční investici. Vůbec neřešila, že jsou investice dobré a horší. A tak jsme bojovali třeba o sklad Amazonu. A já se ptám proč?! Vždyť to je ta nejhorší možná investice, která naši ekonomiku zakonzervovává na úrovni levné čínské montovny. Skald sice vytvoří nějaká pracovní místa, ale jen dočasně, protože brzy bude plně robotizovaný. Zadruhé nepřinese vůbec žádné nové technologie. Jediné, co dokáže, je to, že lidem ze tří čtyř vesnic dá práci za velmi nízkou mzdu – tím nastaví úroveň mezd velmi nízko, takže každý, kdo v daném regionu bude podnikat, bude své zaměstnance logicky taky platit málo, jelikož nebude mít žádnou mzdovou konkurenci. A tak se do celé ekonomiky propisují nízké mzdy kvůli nevhodně zvoleným investicím.

Druhým velkým viníkem je podle mého soudu ČNB. Ta totiž přijala model, že česká ekonomika umí konkurovat jen a pouze cenou. Začala intervencemi tlačit na co nejslabší kurz koruny. Ve výsledku tak podniky přesvědčila, že cena je skutečně to jediné, čím umí konkurovat. Tak to ale být nemusí. Ne náhodou se používají spojení německá auta – švýcarské hodinky – švýcarské bankovnictví. Ani jedno není nikterak levné. Všechno to ale má jedno společné: Ať už právem či ne, má to pověst vysoké kvality. Paradoxně Mercedes se prodává lépe, je-li drahý, než kdyby zlevnil, protože tím by ztratil svou pověst luxusní značky. Z těchto příkladů je vidět, že existují dva protikladné modely: Konkurence nízkou kvalitou i cenou, a konkurence vysokou kvalitou i cenou. Ten první model nemá budoucnost. My ho ale zvolili.

Vede to pak k tomu, že jsou u nás nízké příjmy a všichni jsme tak trochu chudí příbuzní. A do toho že bychom měli zvedat daně? No pardon, to je hotový nesmysl. Jako společnost prostě bohatí nejsme. ČSSD se hodně utnula.

 

– jak „bohatý“ je podle Vás člověk s příjmem 50 tisíc? A dá se vůbec odpovědět na to, co je to dobrý plat?

Na to, co to je „dobrý plat“, se nekompromisně odpovědět nedá, protože to můžeme vnímat z různých úhlů pohledu. Jistě, 50 tisíc je nad českým průměrem, z tohoto pohledu je to dobrý plat. Jenomže na poměry Německa či Lucemburska je to zoufale málo. Z tohoto pohledu je to mizerný plat. Takže znovu se vracíme k tomu, že daňová progrese je u nás jen čistokrevný populismu, akorát by vedla k tomu, že by ještě víc odborníků vyhnala za hranice a ještě víc bychom se všichni vespolek stali levnou montovnou.

 

 

– Máte čtyři syny a dceru… co je dnes ekonomicky výhodnější: narodit se jako muž nebo jako žena?

 

Myslím, že je to šumafuk. Jsem přesvědčená, že na pohlaví nezáleží, záleží na to, jak si to sami uděláme.

 

– Jakou budoucnost byste přála svým dětem?

 

Svobodnou. Svět se nějak divně v posledních letech pomátl. O těhotných ženách se začalo mluvit jako o „těhotných lidech“, básničky ze slabikáře o maminkách jsou propírány jako genderově nekorektní, pro podnikatele už neplatí presumpce neviny, ale naopak je na ně nazíráno jako na potenciální zločince, kteří musí u každé platby prostřednictvím EET dokazovat, že zločinci vlastně nejsou, kamery budeme mít brzy snad i v ložnicích… Nějak se mi nechce líbit, jaký obrat společnost vzala. Přála bych si, aby děti poznaly svět svobodnější.

 

– A jakou budoucnost pro nás reálně vidíte… prý se máme nejlíp, co jsme se kdy měli – a lepší už to nebude (Sedláček v lednovém rozhovoru na Radiožurnálu). Souhlasíte?

 

Technicky vzato to je pravda po stránce HDP na hlavu, nebo