Jak se stát užitečným skotem
Francouzský prezident Macron má nové líbivé heslo: „Více Evropy“. Zní to tak pěkně! Skoro až hipísácky – cítíte v tom takové to „více lásky, více míru, více porozumění, více spolupráce mezi národy…,“ že?
Co asi mohlo lišáka jako Macron přimět k takovým heslům? Zkušení politici přeci mají vždy mezi řádky své důvody. V tomhle případě ani nemusíme pátrat moc dlouho. Pohnutky, proč pod zástěrkou „většího spojenectví“ tlačit na tužší integraci, jsou celkem průhledné. Francie a další země mají totiž zásadní problém. Bohužel řešení jejich problému se stává naším problémem.
Země jako Německo a zejména Francie si už – konečně – uvědomily, že dluhy jihoevropských zemí jsou nesplatitelné. Důkazem budiž čerstvé znovuobnovení jednání – které se ovšem raději veřejně moc nepropírá – o dalším odpuštění řeckého dluhu. Buď se tyto země nechají natvrdo zbankrotovat, což doslova a do písmene položí řadu německých i francouzských bank, od kterých si tyto země půjčily, anebo zavčasu se tento dluh rovnoměrně rozprostře po celé EU. A tím se zakamufluje.
Co znamená výraz „rozprostření dluhu po celé EU“? Znamená to, že Slovák by dlužil stejně jako Řek. Řek by rázem dlužil méně, Slovák více. O splátky by se všichni svorně podělili bez ohledu na to, kdo dluh způsobil. A pokud bychom i my byli součástí tvrdého jádra či eurozóny, tento dluh by se následně splácel z našich daní. To, co my odvedeme státu z naší výplaty, by tedy nebylo použito na zlepšení vybavení naší policie, na vyšší platy učitelů, na vyšší důchody u nás, ba ani na lepší léčbu onkologicky nemocných pacientů bez vedlejších následků – tyto peníze by byly použity na zlepšení splácení dluhů, které si nasekali Řekové, Italové, Španělé, Portugalci… a Francouzi.
To právě tohle je onen evropský problém, který má být řešen skrze heslo „více Evropy“. Nevěříte? Pár důkazů:
„Více Evropy“ se projevuje hned několika způsoby. Tak kupříkladu Německo a Francie navrhují sladit výši firemních daní, respektive prý by se měla stanovit minimální sazba daně. Údajně země jako Irsko a Maďarsko vytvářejí nekalou konkurenci velkým zemím tím, že mají daně „příliš nízké“. Což je ovšem lež jako věž, protože co třeba takové Maďarsko nevybere na dani z příjmu firem, bohatě si kompenzuje na DPH, jejíž 27procentní sazba je nejvyšší v celé EU. A jak ekonomové dobře vědí, vyšší takzvané nepřímé daně výměnou za nižší přímé daně jsou pro ekonomiku mnohem výhodnější než opačně. Německu a Francii jaksi nic nebrání své daně také takhle zefektivnit. Jenomže místo aby se Německo s Francií staraly o své vlastní daně, mají péči o cizí. Proč? Protože společné daně jsou nutnou podmínkou vytvoření evropské federace. A evropská federace je nutnou podmínkou k tomu, aby ukázněné národy zaplatily dluhy za dlužníky.
Nepřesvědčilo vás to? Tak jinak. Druhým projevem „více Evropy“ mají být společné evropské dluhopisy. Podle představ zejména Francie by napříště neměly dluhopisy vydávat jednotlivé země eurozóny samostatně, nýbrž měla by je vydávat celá eurozóna. Nic jako řecké, francouzské, německé, slovenské a další dluhopisy by tak nebylo, byly by jen dluhopisy evropské. Neboli všichni by dlužili společně. Tenhle plán byl zveřejněn až 19. ledna – až poté, co rok byl zasunut v šuplíku kvůli tvrdému odporu Německa. Německo jako finančně nejdůvěryhodnější země Evropy by totiž na tomhle plánu bylo bité nejvíc, takže by se to německým voličům nejhůř vysvětlovalo. A samozřejmě společné evropské dluhopisy nemají být vydávány tak okatě, aby každý volič pochopil, která bije – mají být vytvořeny skrytě, pro běžného voliče „neviditelně“, takzvanou sekuritizací již existujícího dluhu. (A jestli vám ten pojem něco připomíná, pak bingo: Přesně takhle vznikly sekuritizované balíky nesplácených amerických hypoték, které pak v roce 2008 rozpoutaly v USA krizi.)
Pochopitelně i po vydání těchto společných evropských dluhopisů bude existovat riziko, že spekulanti budou opatrní a vůči těmto dluhopisům nedůvěřiví. Pro takový případ se už připravuje společný Evropský měnový fond. Proč nestačí ten stávající MMF? Protože ten je navzdory všem svým chybám pořád ještě až moc obezřetný a odmítá hazardovat. Řecku odmítl půjčit takový úvěr, který by byl zjevně nesplacen. Proto musí být vytvořen jiný, čistě evropský měnový fond, který půjčí z cizího, tedy z našich daní, a to i tehdy, když zjevně nebude splaceno. No a už jen jako detail pak působí fakt, že Francie volá i po společném evropském ministrovi financí, který to vše má řídit.
Zkrátka a dobře, tvrdé jádro EU vše připravuje na vytvoření federace. Možná tomu „federace“ navenek říkat nebude, aby to nebudilo moc velké vášně, ale technicky vzato o atributy federace jde. Všechna volání po vstupu do tvrdého jádra EU nejsou ničím jiným než vtahováním do této federace, v níž bychom hráli užitečného vola platícího za ostatní.