Jak kus svých úspor zrušit

Bývalo to výbušné téma – aby se nakonec tak nějak pozapomnělo – a aby se dneska znovu stalo IN.
Penzijní reforma, druhý důchodový pilíř a spoření na důchod. Dlouho jsme o původně výbušném druhém penzijním pilíři neslyšeli. Jenomže před pár dny druhým hlasováním v Poslanecké sněmovně prošel návrh na jeho zrušení, teď nezadržitelně míří k závěrečnému hlasování. Už během několika málo dnů by tak mohlo být rozhodnuto o jeho konci. Ovšem pro nás je to namísto vysvobození… teprve začátek peripetií.
Připomeňme, že vláda Petra Nečase zavedla systém, který nebyl dobrý, i když pořád byl nesrovnatelně lepší než původně zvažovaný návrh, že spoření ve druhém pilíři bude povinné. Že tento systém nebyl dobrý, dokazuje fakt, že jej momentálně využívá jen pouhých 84 550 lidí. Současná vláda nepřináší žádnou lepší alternativu, jen boří. Boří něco, co sice bylo špatné, ale také to málokomu ublížilo – protože jen příliš málo lidí tento typ „spoření“ na důchod využilo. Stát tak sahá na dobrovolnou smlouvu mezi fondem a jeho klientem, která měla podle původních plánů přetrvat beze změny desítky let, a která ještě navrch byla v minulosti podporována státem. Ani jedno není dobré, je to chyba na chybu.
Pravda, dlouhodobě tvrdím, že druhý – a vlastně i třetí – pilíř se relativně vyplatí jen bohatým lidem. A jen „relativně“ proto, že jej nesmíme moc srovnávat s jinými druhy investic, které jsou při srovnatelném riziku zajímavější. Nicméně neodiskutovatelným faktem je, že oněch více než 80 tisíc lidí, kteří druhý pilíř využívají, je prostě jiného názoru než já, totiž že druhý pilíř je pro ně přínosný, a mají na tenhle svůj názor svaté právo. Je tedy minimálně nemorální, aby těmto lidem stát jejich volbu bral. Ale budiž, od státu už málokdo čeká, že půjde v otázkách práva svému lidu příkladem.
Je tu ale jiná otázka. Je víc než jasné, že aspoň část z lidí, kterým je druhý pilíř zrušen, teď nejspíš bude chtít na důchod spořit nějak jinak. Ale jak? Dá se čekat, že když tihle lidé už jednou volili využít pro spoření finanční trh, podruhé se rozhodnou obdobně. Třeba budou chtít navýšit své spoření v pilíři třetím. Anebo vložit své úspory do podílových fondů. Nebo do akcií. Nebo do dluhopisů. Je to ale rozumné…? A jsme u toho.
Finanční trh sleduju každý den; mám ho ráda, baví mě. Netrpím nějakými obecnými předsudky vůči cenným papírům. Ale… Doba je na finančním trhu vše, jen ne typická. Nejsme někdy v ještě celkem „normálním“ roce 2000 nebo 2005. Dnes jsou akcie krutě přehřáté (indexy jsou výš než v přehřátém předkrizovém roce 2008), dluhopisy ještě víc (koupě některých českých či německých dluhopisů přinese nulový výnos), peněžní trh to samé v bledě modrém (vklady reálně úspory znehodnocují). A nutno si uvědomit, že fondy, ať už penzijní či podílové, jsou vlastně jen variantou kolektivního investování do akciového, dluhopisového a peněžního trhu. Jenomže v tomto prostředí vysokých rizik, ale nízkých výnosů, penzijní ani podílové fondy prostě nemají technicky možnost úspory klientů rozumně zhodnotit.
Penzijní fondy proto už začaly hledat alternativy. V prostředí tak nízkých výnosů nemohou jinak. Jednak nakupují víc akcií, jednak víc zahraničních dluhopisů (momentálně jich vlastní už cca 6 %). Tím však do hry vstupuje hned několik dalších rizik. Zaprvé riziko prudkého propadu přehřátých akcií. Zadruhé riziko prudkého propadu přehřátých dluhopisů. Zatřetí kurzové riziko, které prudce vroste vzhledem k tomu, že jednou ČNB přestane korunu uměle oslabovat intervencemi. Vůči kurzovému riziku se sice dá zajistit, ale je ve hvězdách, jak se s tím české fondy vypořádaly.
V roce 2014 tak zhodnocení vkladů klientů českého penzijního připojištění v transformovaných fondech penzijních společností dosáhlo nominálně jen 1,35 % p.a.. Odhaduji, že rok 2015 bude ještě mnohem slabší. K tomu připočtěme meziroční inflaci aktuálně na 0,4 %, a můžeme být rádi, pokud letos fondy peníze reálně neznehodnotí. Přitom vzhledem k situaci na finančním bude v příštím roce asi ještě hůř. Bude mnoho fondů, které část vašich úspor zruší.
Podtrženo a sečteno, mám intenzívní dojem, že jakékoliv fondy jsou dnes pro našince nejlepší cestou, jak své úspory řádně počochnit.