Dobrý skutek má být potrestán

Bylo – nebylo, bývaly doby, kdy dobré mravy velely odvděčit se tomu, kdo nám nějak pomůže. Třeba když nám někdo půjčil peníze, bývalo dobrým zvykem odvděčit se mu tím, že jsme mu za to zaplatili úrok.

Když jsme naše úspory půjčili bance a dovolili jsme jí je používat – neboli když jsme si do banky uložili vklad – bývalo zvykem, že nám za to za odměnu banka peníze zúročila. Ale časy se mění a pohádky o dobrých časech končí.

I stalo se, že v některých zemích světa centrální bankéře napadlo vyzkoušet, co by to asi udělalo, kdyby staré pořádky postavili na hlavu. Co kdyby napříště dobrý skutek nebyl odměněn, ale potrestán? Co takhle zavést takové pravidlo, že když někomu půjčíte svoje peníze, nedostanete za to odměnu, ale budete naopak potrestáni? Co takhle půjčit vaše peníze bance a zaplatit jí pokutu za to, že jste jí půjčili…?

Zdá se vám poněkud zvrácené? To je naprosto normální a v pořádku, mně také. Ale mnohým centrálním bankéřům v různých zemích světa se to jeví… jaksi… normální. Dokonce se jim to zdá být žádoucí a užitečné. Eurozóna budiž toho živoucím důkazem. Evropská centrální banka záporné úrokové sazby, tedy vlastně sankce za uložení a půjčení peněz, praktikuje už nějaký ten pátek.

U nás se podobným nápadům Česká národní banka dost dlouho bránila. Minimálně někteří členové její bankovní rady naznačovali, že se jim tenhle nápad zdá býti v našich podmínkách poněkud „extrémním“. Což o to, já jej za hodně extrémní považuji také, takže jsem byla ráda za to, že tyhle experimenty á la eurozóna Česká národní banka nezkouší. Ale můj umírněný optimismus skončil. ČNB se totiž nechala nedávno dosti polopaticky slyšet, že „není možné vyloučit zavedení záporných úrokových sazeb“. Jak je to možné?!

Má to celkem snadné vysvětlení. Není to tak dlouho, co jsem na tomto místě psala, že ČNB má s tím, jak vycouvat z umělého oslabování české koruny (tzv. intervenčního režimu), hlavu zamotanou víc než můj drahý choť Pikora, má-li zaparkovat mezi dvě vozidla stojící u krajnice. Bojí se totiž – a bojí se nanejvýš oprávněně – že jakmile korunu pustí ze řetězu, mohl by kurz ze dne na den skočit třeba o 8, nebo v krajním případě i o 10 procent. To by byl pro ekonomiku moc nepěkný šok.

A teď na to ČNB „konečně“ kápla, jak se tohoto problému zbavit! Tedy přesněji řečeno, ČNB si myslí, že na to kápla. Napadlo ji ve stejný okamžik, kdy zruší intervenční režim, zavést u nás záporné úrokové sazby! (V rámci objektivity budiž řečeno, že o nich zatím ještě není rozhodnuto, jen se o nich zatím intenzívně diskutuje.)

Centrální banka uvažuje, zjednodušeně řečeno, asi takhle: Když pustíme korunu ze řetězů, bude posilovat. A to je velké lákadlo pro spekulanty. Čím víc spekulantů koruna naláká, tím víc posílí. Když ale spekulanty „potrestáme“ tím, že budou muset za vlastnictví korun platit záporné úroky, nebude už pro ně koruna tolik zajímavá. Spekulantů ubyde. A koruna neposílí tolik. A my, centrální banka, budeme mít po problému.

To je asi takové jak