1) Podle MMF je řecký dluh dlouhodobě nezvládnutelný, podle evropského záchranného fondu jde o zbytečnou paniku a s dluhem se pracovat dá. Kde je podle Vás více pravdy?
V okamžiku, kdy se země dostává do takzvané dluhové pasti, tedy kdy úroky z dluhu rostou rychleji, než je dluh splácen, se každý dluh stává nesplatitelný. Přesněji řečeno: Dluh by samozřejmě hypoteticky mohl být splacen v případě navýšení splátek, jenomže to by vedlo k tak drastickému zpomalení růstu ekonomiky a k propadu do recese, že by pak opět vyšší tempo splácení přestalo být technicky možné. To, co teď popisuji, platí obecně pro každou zemi, každý podnik, či pro každou domácnost. Řecko není výjimkou. Jelikož MMF vychází z této neúprosné ekonomické logiky, má samozřejmě pravdu.
Když Evropský záchranný fond říká, že se dluhem „se dá dál pracovat“, má tím patrně na mysli něco v tom smyslu, že se dluh dá odpustit. Tím však nikterak není řečeno, že by snad dluh byl splatitelný.
Ale pozor na jednu věc: MMF je víceméně nezávislá organizace. Jistě, můžete mi oponovat, že je v něm nejvíc amerického kapitálu, že má takové a makové zájmy, že už v mnoha případech nadělal víc škody než užitku, ale pořád je ve srovnání s Evropským záchranným fondem víceméně nezávislým pozorovatelem zvenčí, který nemá žádný zásadní zájem zrovna v případě Řecka kdovíjak pletichařit. To Evropský záchranný fond je úplně jiná liga. Je to nikoliv ekonomický, ale politický projekt. Byl vytvořen obejitím evropského práva jen a pouze za účelem záchrany bankrotujících evropských zemí. A ten důvod je jednoznačný: Když totiž nějaká země, které je součástí eurozóny, zbankrotuje, dochází tím k rozpadu eurozóny, což je pochopitelně pro Brusel i Frankfurt velmi nemilá věc. Takže nemůžeme čekat, že by Evropský záchranný fond popravdě přiznal, že řecký dluh je nesplatitelný, naopak Evropský záchranný fond bude do posledního okamžiku tvrdit, že Řecko zachranitelné je. A ono skutečně je – jenomže jen tak, že mu ostatní evropské země jeho dluhy odpustí, tedy že se na Řecko celá eurozóna složí.
2) Jak Řecko za poslední měsíce pokročilo při řešení rozpočtových problémů, ve snaze obnovit hospodářský růst a celkově při správě a směřování veřejných financí?
Stav je asi takovýto: MMF předpokládá, že dlouhodobý růst řecké ekonomiky nepřesáhne 1 % za rok a že Řecko nejspíš splní věřiteli uložený cíl dosáhnout přebytku státního rozpočtu (bez započítání nákladů na správu dluhu) ve výši 1,5 % hrubého domácího produktu do roku 2018.
Z pohledu druhé strany Řecko se momentálně nachází ve třetím záchranném programu, díky němuž by mělo získat 86 miliard eur.
No a realita je taková, že premiér Tsipras během vánoc přišel s nápadem utratit 617 miliónů eur za jednorázový bonus pro řecké důchodce. Což evidentně nezavání zrovna snahou vyjít věřitelům vstříc. Spíš to ukazuje, že Řecko pořád znovu a znovu hraje stejnou kartu: Vy nám odpustíte dluh a věnujete pomoc, a my si ji rozdáme mezi důchodce a státní zaměstnance. Řecko prostě v reálu spolupracuje jen naoko a nesnaží se.
3) Věřitelé požadují, aby se Řecko zavázalo, že udrží přebytek rozpočtu, jenž nezahrnuje náklady na obsluhu dluhu, na úrovni 3,5 procenta hrubého domácího produktu HDP. Myslíte, že to je v silách Řecka?
Požaduje to část věřitelů, druhá část trvá na přebytku ve výši jen 1,5 % HDP. Když ale Řecko nezvládá ukáznit se a zapomenout na nesmyslné vánoční prémie ani s požadavkem na 1,5% přebytek rozpočtu, sotva můžeme čekat, že bude dodržovat podmínky ještě striktnější.
4) MMF se stále nerozhodl, zda se fond bude na další pomoci Řecku podílet – na základě čeho se podle Vás rozhodne a tuší se, jaké rozhodnutí bude?
MMF už před dvěma roky vážně uvažoval o tom, že se třetího záchranného programu nebude účastnit, a nakonec se skutečně finančně nezúčastnil, protože došel k názoru, že by to bylo pro něj ztrátové. Od té doby ovšem pořád o svém zapojení do programu jedná. Vzhledem k tomu, že nyní oficiálně došel k názoru, že řecký dluh je neudržitelný, pochybuji, že by se nakonec rozhodl do programu vstoupit.
5) Myslíte si, že státy eurozóny část dluhu Řecku odpustí?
Nyní to oficiálními slovy evropské země odmítají. Jenomže to je jen politická proklamace bez jakékoliv hodnoty. Musíme si uvědomit, že roky 2017 i 2018 jsou v Evropě supervolební. Žádný z politiků veřejně nepřizná, že bez odpuštění dluhů Řecko zbankrotuje, a bankrot stejně zase není nic jiného než odmítnutí splatit dluh, takže to vyjde úplně nastejno. Prostě dluh splacen nebude, ať už k tomu dobrovolně dají zelenou věřitelé, nebo to formou bankrotu vyhlásí Řecko. Cílem evropských věřitelů je nyní ustát dobu do voleb a moc na Řecko neupozorňovat.
6) kdo je nejvíce proti částečnému odpuštění. Jsou to Němci jakožto největší věřitelé?
Logicky největší věřitel, tedy Německo, má taky největší motivaci tvářit se před voliči, že o své peníze nepřijde…
7) Ministři financí eurozóny se minulý měsíc dohodli na krátkodobých opatřeních ke zmírnění dluhové zátěže Řecka – šlo o úpravy úroků či rozložení splátek do delšího časového období. Je to ale vůbec něco, co má pro Řeky nyní větší význam?
Má to minimální význam. Když budeme prodlužovat dobu splácení, zase o to pomaleji bude dluh splácen, čili tím víc bude hrozit spadnutí do dluhové pasti. Je to jen překlenovací gesto ze zoufalství.
8) Třetí záchranný program, na kterém se Řecko s eurozónou domluvilo předloni a v jehož rámci by mělo během tří let obdržet až 86 miliard eur, skončí příští rok. Co se bude podle Vás dít poté?
Jsem přesvědčená, že se bude opakovat situace z předloňska. A pak znovu a znovu a znovu… až donekonečna.